Rekuperace, neboli zpětné získávání tepla, je děj, při němž se čerstvý vzduch, přiváděný z exteriéru do budov, předehřívá teplým znečistěným odváděným vzduchem. Teplý vzduch není tedy bez užitku odveden otevřeným oknem nebo odsávacím ventilátorem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla přiváděnému vzduchu. Množství tohoto předaného tepla určuje účinnost rekuperace. Lokální rekuperační jednotky jsou tím nejvhodnějším zařízením, které lze na trhu za rozumnou cenu získat, chceme-li zajistit kvalitnější vzduch a tepelnou pohodu v místnostech za minimální pořizovací a provozní náklady.Množství tohoto předaného tepla určuje účinnost rekuperace. Lokální rekuperační jednotky jsou tím nejvhodnějším zařízením, které lze na trhu za rozumnou cenu získat, chceme-li zajistit kvalitnější vzduch a tepelnou pohodu v místnostech za minimální pořizovací a provozní náklady.
Rekuperaci dělíme na aktivní a pasívní. Při pasívní rekuperaci má přiváděný čerstvý vzduch (i po zpětném získání tepla z odváděného vzduchu) teplotu nižší, než je teplota vzduchu odváděného z objektu. Aktivní rekuperace pracuje na principu tepelného čerpadla, tudíž může přivádět čerstvý vzduch o teplotě vyšší, než je teplota odsávaného vzduchu.
Rekuperační výměníky se nejčastěji osazují přímo do větracích jednotek nebo jsou osazovány jako samostatné rekuperační jednotky lokální nebo centrální. Rekuperaci je tak možno využít prakticky ve všech typech objektů při nutném hygienickém větrání – v bytech, rodinných domech, občanských stavbách, bazénech, průmyslových stavbách atp. V poslední době se díky rostoucím cenám energií stále častěji rekuperační jednotky využívají právě v rodinných domech a bytech. Lze je využít i v klimatizovaných objektech. Zde dochází v letních měsících k „rekuperaci chladu“. Přiváděný teplý vzduch je ochlazován odváděným vzduchem, vychlazeným klimatizací.
Z důvodů energetických úspor se stále více zateplují rodinné a bytové domy a vyměňují stará netěsná okna za nová těsná okna. Tím se z netěsných objektů stávají objekty velmi těsné, čímž je zabráněno hygienické výměně vzduchu. Vzduch se uvnitř těchto objektů rychle znehodnocuje jejich běžným užíváním (vařením, dýcháním, mytím atd.) – v místnostech se hromadí nežádoucí škodliviny (pachy, odéry, CO2, škodlivé bakterie, plísně, vlhkost atd.). Tyto škodliviny mají negativní vliv na lidský – především dětský – organismus v podobě alergií, časté únavy, mají vliv na vznik různých dýchacích onemocnění, problémů s imunitou atd. Ne každý ví, že vzduch v místnostech by měl cirkulovat a podle hygienické vyhlášky by za hodinu mělo dojít k výměně minimálně jedné poloviny vzduchu v místnosti. Z těchto důvodů jsou rekuperační jednotky velmi vhodné k zajištění hygienické výměny vzduchu – k odvedení vzdušné vlhkosti, pachů, škodlivin – s minimálními ztrátami tepelné energie, kterou byste při větrání okny bez užitku vypustili ven. Provoz je u rekuperačních jednotek úsporný a u většiny z nich také automaticky řízený pomocí různých čidel.
Účinností rekuperace (tedy zpětného získávání tepla) je myšlena míra využití odpadního tepla pro předehřev chladného čerstvého vzduchu. Účinnost rekuperace se musí reálně pohybovat mezi 0 a 100 %. Když bude účinnost nulová, např. při větrání otevřeným oknem, tak teplý vzduch bude bez užitku odváděn a studený čerstvý vzduch je přiváděn do místnosti, která může rychle vychladnout až na venkovní teplotu. Za cenu vysokých provozních nákladů pak musíme čerstvý vzduch opět dohřát. Naopak stoprocentní účinnost rekuperace by nastala tehdy, kdyby byl všechen čerstvý vzduch z exteriéru ohřát energií odpadního vzduchu na teplotu, kterou měl odpadní vzduch původně. Místnost by byla větrána bez ztráty energie, což je však prakticky a technicky nerealizovatelné. Skutečná účinnost běžných rekuperačních jednotek se v praxi pohybuje mezi 30 do 90%, přičemž účinnost nad 60 % považujeme za dobrou a nad 80 % za špičkovou.
Pro správný návrh rekuperace je nutno znát vyměňovaný objem vzduchu, tedy vnitřní objem místnosti, její účel, případně zdroj znečištění (vlhkost, pach, …) a zda je v místnosti krb či nějaký jiný spotřebič vyžadující přísun vzduchu pro spalování nebo hoření (plynový vařič, atd, …). Dále umístění jednotky v objektu a u lokálních nástěnných rekuperačních jednotek je důležitým faktorem také tloušťka zdiva.